Corvo

De Wikipedia, la enciclopedia libre

Saltar a: navegación, búsqueda

Para otros usos de este término, véase Corvo (desambiguación).

 

Corvo je typická, tradiční, a útočná chladná zbraň používaná v Chile vhodná především k boji muže proti muži.

Podporučík Jose L. Herrera Gandarillas s primitivnim corvem za pasem.

 

Historie

Corvo se opakovaně objevuje v literatuře, ve folklorních tématech a historických epizodách o Chile.

První psaná zmínka o corvu se v Chile objevila v epické básni  La araucana od Alonso de Ercilla a Zuñiga, ve které je popisováno jako užitečný nůž. Corvo se do Chile dostalo společně se španělskými vojáky ve výslužbě za španělské tercie v období vlády Karla V., jež se účastnili bitev proti Nizozemcům a i v Itálii. Tyto informace jsou převzaté z  knihy historie Chile od Francisco Antonio Encina.

Původní corvo bylo znatelně menší a lehčí. Na iberijském polostrově bylo známé pod názvem cuchillo de marras a používalo se především v zemědělství a při vinobraní. Tvar ostří vychází s římského srpovitého nože, který se používal v zemědělství. Teprve v Chile se zvětšil a začal se používat mezi dobytkáři ke zpracování masa a sedláci ho začali používat i na sebeobranu. Čepel je tlustá 3-5 mm a je zakončená špičkou, která je oproti ose nože vychýlena mezi 10o a 90o. Ostří je na vnitřní straně, ale může být i na vnější straně různě dlouhé. Čepel je zakončena trnem se závitem, který prochází rukojetí a je fixována k čepeli matkou. První zmínky o používání corva v Chile je z roku 1634. Používal se v pampách a v zemědělských oblastech ke zpracování kůží, k řezání větví a lan. Sloužilo také k odhrabávání půdy při hledání ledkových či minerálních žil.

Jako zbraň se corvo poprvé objevuje v období války Chile proti Konfederaci Peru - Bolivie (1836-1839), v předních liniích ho vojáci používali jako neoficiální zbraň. Různé druhy použitých materiálů, velikosti a druhu při výrobě corva bylo příčinou, že nebylo začleněno do oficiální výzbroje.  Naverbovaní venkované používali corvo nejen jako nůž při každodenní práci, ale i k sebeobraně. Dodnes se v Chile i v Peru zachovalo mnoho důkazů o použití corva, které najdeme v mnoha muzeích i ve venkovských sídlech v pampách. 

Vážnost corva jako vojenské zbraně se potvrdila v Pacifické válce (1879-1884) - konkrétně při obléhání a dobití Moro de Arica ( moro = skála,významný bod)  7. června 1880.   Francisco a. Machuca v Las Cuatro Campañas de la Guerra del Pacifico (1928) = Čtyři vojenská tažení pacifické války: jízdní oddíly s ním opracovávaly kůly, aby ohradily pasoucí se dobytek. Pěší oddíly s ním připravovaly třísky do dřevěných chýší a dřevo na statek. Corvem se také otevíraly konzervy s jídlem, stahovala se jehňata z kůže a při hádkách nabízelo svou neocenitelnou vlastnost tiché zbraně. Náš voják nemá úplnou výzbroj, chybí-li mu corvo. Jeho používání by mělo být nařízené a povinné. Legendy vyprávějí, že k dosažení větší agresivity, síly a odolnosti bylo zvykem u chilských vojáků požívat patok zvaný chupilca del diablo= ďáblova chupilka, a to především před bojem s nepřítelem v boji muže proti muži za použití corva.                                                                                                                                        

Podle Oreste Platha se corvo dělilo do tří skupin:

1)  de lujo = přepychový, luxusní, elegantní                                             

         Velmi jemná práce, rukojeť vyrobená z několika prstenců různých materiálů jako bronzu, kosti, dřeva nebo z kamene

2)   el polular = populární, lidový, oblíbený                                           

               Vyrobeno z jakéhokoli materiálu jako nářadí pro každodenní používání

3) el historiado = přezdobený, nebo zdobený svatými ornamenty                                          

                  Má čepel zdobenou vrytými, nebo vsazenými kruhy z bělavého kovu, nebo rytinami stromů smrti, andělských očí, šalamounových křížů… symbolu útěku  =  značení sčítala počet obětí  zabitých corvem.

Roku 1963 bylo corvo zařazeno do oficiální vojenské výzbroje pěšího vojska chilské armády. V roce 1974 bylo corvo studováno a zkoumáno chilskou armádou, jako součást předválečné přípravy možného válečného konfliktu s Argentinou. Poručík Carlos Azagra z pověření kapitána José a. Quinterose vymyslel způsob boje corvem. V této souvislosti vyslechl významné chilské majitele corva, (z  nichž si mnozí odpykávali trest ve vězení, včetně jednoho muže, který dokázal corvem zavraždit sedm lidí při hádce), s cílem maximálně porozumět běžnému použití corva při sebeobraně a v boji muže proti muži a navrhnout k těmto účelům vhodnou zbraň.

Během vlády Augusto Pinocheta bylo corvo používáno jako vražedná zbraň proti politickým vězňům.

V roce 1978 bylo corvo, vyrobené firmou FAMAE (armádní chilská zbrojovka), poprvé oficiálně použito u argentinské hranice.  Aktuálně je již použití corva v armádě zařazeno do rámce základního výcviku vojáků a speciálních oddílů. Také se udržuje ve vzpomínce (v paměti) při vojenských přehlídkách nebo při vzpomínkových akcích.

 POPIS

Čepel je zahnutá a od toho pochází pojmenování nože – corvo = zahnutý. Vyrábí se z oceli vhodné k výrobě sečných nástrojů, pluhů na orání, pilníků atd.   Pokud ocel obsahuje mnoho uhlíku, dobře se opracovává a čepel drží ostří, ale bohužel rezaví. Je náročná na udržování a proti korozi je třeba používat minerální oleje.

 

Corvo artesanal – řemeslně vyrobené corvo

Mezi rukojetí a čepelí je záštita oválného nebo obdélníkového tvaru, a která bývá vyrobena z oceli nebo z bronzu. Slouží k ochraně prstu držitele nože proti zbrani nepřítele. Existují také corva, jejichž záštita dosahuje takové šířky, která je schopná odolat i bajonetu. Střední část rukojeti je tvarovaná pro pevnější úchop. Může být vyrobená ze dřeva, kovu, paroží, rohu, kosti, lapizlazuli (chilský národní kámen polodrahokam - krásně tmavé modré barvy), kůže atd. Části rukojeti mohou být zhotovené dvěma způsoby:                                                               

1) jednotlivé střenky spojené nýty na bocích;                                                               

2) složená z kroužků různých materiálů navléknutých na část čepele, která současně tvoří rukojeť a je zakončená nýtem. Rukojeť může být potažena kůží, nebo zdobena různými reliéfy pro pevnější uchopení.                                                                                                                             Pomo = opačný konec rukojeti (od čepele) může být oválného nebo hranatého tvaru. Slouží jako vyrovnávací závaží rukojeti – proti záštitě, a také slouží k uvolnění zápěstí při zajetí nepřítelem. Některá corva mohou mít pomo z bronzu nebo z jiného kovu. Pomo lze používat i k úderu.  Na rukojeti je závěs, díky kterému je možné zajistit corvo na zápěstí, a který zabrání jeho ztrátě.

    Všeobecně je corvo produktem řemeslné výroby.  Jeho zhotovitel může být kovář, nebo zároveň jeho držitelem i uživatelem. K jeho výrobě lze použít různé materiály, což lze velice dobře vidět hlavně na rukojeti.  Díky použitým materiálům je možné vypátrat původ zhotovitele i držitele corva. Corvo se nosí zavěšené u pasu na levém boku vpředu, ostřím dopředu a dolů. Nebo zavěšené u pasu na pravém boku vpředu, s ostřím směrem dozadu a dolů s možností zavěšení v pouzdře. Nalezená pouzdra byla také vyrobena z různých materiálů. Samotný tvar pouzdra bylo dost složité vymyslet, zejména pro komplikovaný tvar nože a pro nutnost jeho snadného vysunutí a zasunut. Použitý materiál by měl být inertní - kůže přispívá ke korozi kovu, proto je u vojenských corv nejčastěji použitým materiálem tvrzený plast.

DRUHY CORVA

Corva  se dělí dle tvaru čepele, která určuje jeho vlastní charakter a použití. Ostří na vnitřní straně jej jasně odlišuje od asijských nožů, které mají ostří na vnější straně, jako některé mnohé zahraniční imitace.

Chilská corva mají délku cca 30cm, ze kterých cca 12cm tvoří rukojeť a 18cm čepel (je třeba přičíst cca 4cm zahnutí špičky čepele). Šířka je cca 4-5cm a tloušťka 4mm – v ricassu.

Corva se dělí do dvou skupin dle zahnutí čepele.

  • 1) garra de puma = dráp pumy,   2) corvo atacameño=původ poušť Atacama          
  •  1) zahnutí je menší než 45°        2)  u corvo atacameño je to méně než 90°.  

Garra de puma je robustní nůž vážící cca 500g a běžně používaný vojáky jako útočný nůž.

Pico de condor = kondoří zobák, v Argentině je nazýván pico de loro = zobák papouška.  Je lehčí (cca 300g) a o něco delší, než již zmíněné nože. V minulosti byl používán speciálními jednotkami. Použití - boční údery nebo descendentní pohyb – podobný pohybu sekyrou.

La uña del diablo = ďáblův dráp nebo také  pezuña del diablo = ďáblův pazneht.

Starodávné běžné chilské corvo s kompletním  zahnutím čepele – srpová forma

                                                                                                                                                     

POUŽITÍ

Corvo není běžně používaná zbraň.  K jeho dokonalému a efektivnímu ovládání je potřeba detailní seznámení se s jeho jednotlivými částmi, s jeho fyzickými vlastnostmi a v neposlední řadě ohleduplnost a rozvaha.  Pro dosažení vysoké efektivity není zapotřebí přílišná fyzická námaha, zručnost, flexibilita ani rychlost. Ve skutečnosti je třeba věnovat veškerou pozornost maximálně pevnému zápěstí, umět dokonale odhadnout situaci a umět využít příležitosti. Corvo se uchopuje stejně jako kladivo. Hrot míří dolů směrem k prstům u nohou nepřítele a ruka je ve výši kyčle.  Druhá neozbrojená horní končetina je připažená a slouží k vyrovnávání váhy, nebo k (fingovaní) matení s cílem přinutit nepřítele vystavit se, nebo riskovat.

Všechny vojenské oddíly chilské armády jsou seznámeny a školeny prostřednictvím speciálních bojových instruktorů v ovládání techniky boje a zacházení s corvem (v chilském bojovém stylu muže proti muži). Zahnutý tvar corva umožňuje několik variant použití v boji:

            cachazo = česky by se dalo říci: nabrat na rohy                                                                                                Používá se při boji na  krátkou vzdálenost,  corvem se zasazují rány v horizontální rovině a směrem ven nebo vertikálně a směrem nahoru.

  • Picotazo = bodnutí, klovnutí.   (typ nože str:7) el pico del condor = kondoří zobák … vbodne se kolmo   do těla nepřítele až do maximálního natažení paže útočníka. Uvnitř těla corvo svým zahnutým tvarem způsobuje velice těžká poranění, např.: perforace hrudní dutiny, exokulace = vypíchnutí očí, perforace krku aj.
  • revés = obracený                                                                                                                         

Používá se vnější strana corva. Při tomto zpětném pohybu paže zpět k tělu. Nejlépe je mířit na obličej.

  • Tajo = řez používá se vnitřní strana – vnitřní ostří.  Řez corva je v bojové vzdálenosti čistý a prochází z jedné strany těla na druhou. Tato technika se používá pro oblast břicha, třísel, krku a vnitřní stranu lokte nebo zápěstí.

Zarpazo =  plácnutí tlapou                                                                                                                             

Nůž typu la garra de puma = pumí dráp se vbodne kolmo do těla protivníka, dále následuje pohyb ze shora dolů s využitím váhy nože i paže útočníka. V průběhu řezu dochází k těžkému poranění až k roztrhání měkkých tkání, až se útočník dostane ke kosti. V této situaci je nepřítel totálně odzbrojen. Finální úder míří na hlavu, ramena a na hrudní kost.

Boj s corvem je brutální a zákeřný. Největší důraz je kladen na mentální vyrovnanost, kdy je třeba umět  odhadnout pravý okamžik pro finální úder a tím okamžitě ukončení boje. Corvo není zbraň určená k obraně. Pro svou  váhu neumožňuje hbité blokování, jeho zahnutý tvar nedovoluje dokonale krytí útoku a maximální vzdálenost od protivníka je redukovaná na pouhých pár centimetrů. 

V okamžiku započetí boje corvem není cesta zpět. Každý výpad musí být proveden s maximálním násilím a agresivitou. Z tohoto důvodu je žádoucí, aby již první úder byl mířen na životně důležité organy, nebo měl paralyzující efekt. Ten, kdo ovládá corvo, umí intuitivně uhýbat, a utočí pouze tehdy, má-li jistý cíl na dohled. Útok se provádí mnohočetným nepřetržitým bodáním na celou délku corva se snahou zasáhnout co nejcitlivější části těla nepřítele, až do jeho úplného skonání. Nekontrolovatelná agresivita zabraňuje vnější intervenci třetí osoby, která by se pokoušela začlenit do konfliktu.

 

ZAJÍMAVÁ DATA

Po odstoupení generála Augosto  Pinocheta v průběhu návratu k demokracii v Chile, nabídl velitel brigády Jose Zara odstupujícímu generálovi disponovat svými ocelovými corvy.

Od roku 1990 bylo chilskou vládou zničeno nespočetné množství symbolů (siluet) dekorujících corva. Tyto symboly byly vyobrazeny na úpatích hor (kopců), dominujících místům, kde se dříve sváděly boje. V roce 2000 FAMAE ukončila výrobu corva pro vojenské účely.                      

V dnešní době je bojové uměni ovládaní corva limitované pouze na jednotky specializované na boj a

jeho teoretická i praktická výuka je aplikována pouze mezi civilní a armádní mistry bojového umění.        

[editar] Referencias

[editar] Notas

  1. Sociedad colonial chilena
  2. a b c d e El cuchillo corvo chileno: Una tradición cultural que podría encontrarse en peligro
  3. Corvo (knife)
  4. «La Caravana de la Muerte». Memoria y Justicia. Consultado el 09 de abril de 2011.
  5. :FM ART KNIVES:

[editar] Bibliografía

Aróstica Maldonado, Iván (2002). Por los cuchillos de Chile. El Corvo. Santiago: Ediciones Caballo de fuego.

Azagra, Carlos Tte. (R). El corvo chileno.

Bagwell, Bill. Bowies, big knives & the best of battle blades.

Encina, Francisco A. Historia de Chile.

Machuca, Francisco A. Las cuatro campañas de la Guerra del Pacífico.

Martínez Corada, Salvador. Adiós al corvo chileno.

Plath, Oreste. El lenguaje de los cuchillos.

Volpe, Enrique. El símbolo del cardo negro.

 

Poskytl Petr Novotný

Kalendář akcí

Kontakt

Nože CZ - Pavel Formánek Ryneček 132
261 01 Příbram 3
604207224 noze-cz@volny.cz